Sv.
Florián
Velitel pluku
propuštěný ze římských legií. Narodil se v Cetii (dnes
Zeiselmauer u Vídně) a za vlády císaře Diokleciána byl jednou
z obětí jeho zásahů prostřednictvím čtyř protikřesťanských
ediktů z let 303 a 304. Dnešní území Rakouska do té doby
patřilo římské provincii Noricum a císař Dioklecián tuto
provincii připojil k Pannonii.Vokolí dnešního Lince, v městě
Lauriacum (neboli Lorch) u soutoku Enže s Dunajem, dal jeho
místodržitel Aquilinus pozavírat a usmrtit mnoho zdejších
křesťanů.Když se to Florian dozvěděl, spěchal křesťanům na
pomoc. Nebyl však dostatečně opatrný a po několika dnech byl
zatčen a pod neustálým týráním měl zapřít Krista. Protože se
nechtěl za žádnou cenu víry zříct a soud nevzal ohledy na jeho
zásluhy v armádě, jeho bezúhonný život, vydal ho do rukou katů.
Ti mu přivázali na krk mlýnský kámen a hodily ho do řeky Enže.
Ostatky sv. Floriána byly v 11. Století rozděleny, část z nich
byla převezena do Říma, část do Krakova ( stal se jedním z polských
patronů) a z Polska byla za Karla IV. Malá část jeho relikvií
převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Relikviář má však rovněž
katedrála v Olomouci, kostely na Kladně, v Jaroměři, v
Havlíčkově Brodě a jinde. Tyto maličké kousky Floriánových
ostatků měly ve středověku chránit města před požáry, poněvadž
Florián, umučený ve vodě, se stal patronem hasičů. Obraz sv.
Floriána se objevoval na obecních pečetidlech, městských
branách, kostelních věžích, na zvoničkách a jeho sochy se
stavěly na návsích a náměstích. Na Hané ještě v minulém
století hlásil ponocný :“ Chval dobrý duch Hospodina i Ježíše,
jeho Syna. Odbila desátá hodina, milý svatý Floriáne, tohoto
městečka patrone, chraň nás od ohně. „